CO JE FYZIOLOGIE
Fyziologie je funkční věda, která zkoumá a vysvětluje činnost organizmu. Jako vědní obor je neobyčejně rozsáhlá a obsáhlá. Slovo fyziologie pochází z řeckého physis = příroda a logia = nauka a poprvé ho použil v první polovině 16. století francouzský lékař Fernel k označení nauky o živé přírodě, respektive o životních projevech. Dnes definujeme v nejobecnějším smyslu fyziologii jako přírodovědný obor, který se zabývá studiem výkonů a funkcí živých organizmů. Jejím úkolem je poznat a pochopit podstatu těchto dějů, stanovit příčiny, které je působí, odhalit vzájemné souvislosti a závislosti mezi jednotlivými dílčími úkony.
V průběhu svého vývoje se proto specializovala na celou řadu dílčích odvětví, z nichž předmětem výuky na lékařských fakultách je fyziologie člověka, tj. lékařská fyziologie, zaměřená k potřebám medicíny. Fyziologie člověka jako věda zabývající se funkcemi lidského organismu vychází jednak z přirozené potřeby každého myslícího člověka pochopit alespoň základně pochody ve vlastním těle a jednak z potřeby přírodních věd popsat co nejpřesněji podstatu pochodů, které zajišťují život jedince. Definovat fyziologii jako vědní obor je relativně snadné, obtížnější už je ji poznat, vymezit a porozumět jí. Definice fyziologie je velmi jednoduchá a srozumitelná, narozdíl od definice je však, podobně jako je tomu i u jiných lékařských oborů, velmi obtížné jednoznačně vymezit skutečnou náplň fyziologie člověka. Hranice mezi fyziologií a řadou dalších biomedicínských věd jako biochemií, molekulární biologií, genetikou, imunologií, biofyzikou atd. je přinejmenším nezřetelná. Pokud tedy pojmeme fyziologii jako jednu z metod poznání v biomedicínských vědách, pak ji spíše chápeme jako vysvětlení biochemických, fyzikálních a biologických principů jednotlivých dějů v organismu.
Výsledkem činnosti organizmu je dynamická stálost vnitřního prostředí – homeostáza, tj. optimální životní podmínky pro všechny buňky a funkční soustavy a pro organizmus jako celek. Protože život organizmu je nemyslitelný bez zevního prostředí, které je konečným faktorem určujícím jeho životní podmínky, zkoumá fyziologie i které faktory a jak na organizmus působí. Shrnuje tedy poznatky v neobyčejné šíři od dějů v jednotlivých buňkách přes složitou integraci funkcí v makroorganizmu k ještě složitějším vztahům mezi organizmem a zevním prostředím.
Předmětem lékařské fyziologie jsou nejen poznatky o funkčních soustavách a organizmu jako celku, ale i specifické zvláštnosti lidského organizmu jako nejdokonaleji integrovaného živého systému. Tyto zvláštnosti jsou jednak v oblasti biologické, ale především jsou dány vysokým stupněm vývoje regulačních a integračních funkcí včetně schopnosti abstraktního myšlení a vytvoření takového stupně komunikace, která umožňuje společenský život v nejširším slova smyslu.